Masopust
masky muzika tanec maso koblihy šnaps…
V neděli 3. března od 10 do 16 hodin uvede Muzeum lidových staveb v Kouřimi národopisný pořad Masopust. Návštěvníci zažijí tuto lidovou slavnost v podobě, v jaké se odehrávala na českém venkově v 19. století.
Pestrobarevný průvod tradičních masek z Hlinecka doprovázený hudbou a tancem v podání národopisného souboru Kohoutek z Chrudimi obejde historická stavení muzea třikrát během dne - v 11:00, 13:00 a 15:00 hodin. Průvod povede tradiční postava laufra práskajícího bičem.
Návštěvníci se dozví o tradicích masopustu a masopustních maskách, stolování, a dalších zvycích od muzejníků v dobovém oblečení v rolích hospodářů a hospodyní.
Budou se smažit a ochutnávat koblihy z běžného i z hrachového těsta podle receptu ze 17. století, děti i dospělí si vyzkouší výrobu krepových růžiček, masopustních masek z papíru či výrobu malého vozembouchu.
Nebude chybět zabité prase, zabijačkové dobroty řezníka Václava Šťastného z Vodochod a další tradiční občerstvení.
Proběhne masopustní miniškola práskání bičem spolku Keltoviny pod vedením laufra Martina Štully a výuka špejlování jitrnic.
Konec masopustu je jedním ze základních projevů přechodových rituálů v lidovém prostředí spojených s koncem zimy, blížícím se začátkem jara a zahájením zemědělských prací. Je to jediný svátek předkřesťanského původu, rozšířený po celé Evropě, který v minulosti nebyl dodatečně spojen s žádným církevním svátkem, ale pouze se dobou svého konání váže k období těsně před začátkem předvelikonočního půstu.
Vstupné: 150Kč, snížené 80 Kč, rodinné 350 Kč.
Více o masopustu
Z historického hlediska je Masopust lidová slavnost maškar obřadního charakteru, přeneseně období od Tří králů do počátku předvelikonočního půstu. Podstatou masopustních průvodů bylo vykonávání plodonosných a ochranných praktik souvisejících i s kultem mrtvých, především rituální usmrcování, se kterým se dodnes setkáváme v podobě rituálního pochovávání masopustu, basy, střílení medvěda apod. Toto rituální usmrcování mělo umožnit rozvoj nového života, chápaného v souvislosti s přírodním cyklem. Svátek si udržel v lidovém zvykosloví svoji neobyčejnou přitažlivost, přestože nebyl církví, pro jeho pohanský smysl a nevázanou bujnost, nikdy schvalován. Podoba masopustních obchůzek má celou řadu odlišných krajových variant projevujících se i v jednotlivých maškarách. Univerzální maskou je postava Žida, původně související s kultem mrtvých, kteří se vracejí mezi živé a dohlížejí na plnění řady zákazů spojených s tímto obdobím (zákaz šití, předení). Obchůzky masek postupně nabyly zábavného a parodického charakteru, který si masopust, jako forma komunikace, podržel dodnes.
Práskání bičem v lidovém prostředí a postava laufra
V tradiční lidové kultuře představovaly nejrůznější hlukové projevy obecně rozšířené praktiky k zahnání nebezpečí, nepřátelských sil i zlých duchů a zároveň vytvářely protipól k rituálnímu tichu. Z ochranné funkce se vyvinuly i domněnky o pozitivním účinku hluku, které se staly nedílnou součástí obřadního hlučení (přivolání prosperity, zdraví i plodnosti). Hlukové projevy byly navozovány v rámci obyčejů výročního a rodinného obřadního cyklu. Sehrávaly důležitou roli zejména v období kalendářního zlomu (zimního novoročí) a v období vegetačního klidu (jarního novoročí), kdy byla předpokládána zvýšená aktivita škodlivých sil. Lidé se v tomto období zároveň snažili nejrůznějšími praktikami a prostředky zajistit zdar, štěstí a prosperitu v následujícím období. Od počátku adventu až po Velikonoce se můžeme setkat s řadou koledních obchůzek, jejichž účastníci hlučeli řetězy, zvony, hrkačkami a také biči.
Bičem se práskalo zejména o Štědrém večeru, Filipojakubské noci a také o masopustu. Masopustní maškarou, která v průvodu práská bičem, bývá postava laufra (strakatého, strakapouna). Označení laufr pochází pravděpodobně z německého slova Läufer (běžec). Laufr totiž kráčí v čele masopustního průvodu a žádá hospodáře o povolení zahrát před jeho domem. Vede průvod a dohlíží na to, aby se žádný dům nevynechal.
Muž převlečený za laufra na sobě má bílé plátěné kalhoty a halenu, které jsou pošity barevnými odstřižky látek, a na hlavě má špičatou papírovou čepici. V některých obcích na Kolínsku (např. Polepy a Nebovidy) bylo zvykem utrhnout si ze strakapouna tři barevné odstřižky látky, které se poté dávaly pod husy, aby dobře seděly na vejcích. Odstřižky se však z laufra nesměly trhat holou rukou, to mohlo přinést dotyčnému smůlu.
I:
Petr Tyc
pracovník pro vztah s veřejností
tel.: 724 391 362
tyc@muzeumkolin.cz
Regionální muzeum v Kolíně, p. o.
Příspěvková organizace Středočeského kraje
muzeumkolin.cz, skanzenkourim.cz, muzeumkourimska.cz, podlipanskemuzeum.cz |
